Vítejte na večeru plném dekadence, poslušnosti a oddanosti. Přináším Vám své největší dojmy z večírku pana M. Byli otrokyně a otroci skutečně na slovo poslušní? Jaká společnost navštěvuje podobné akce? A kdo zvítězil v bolestivé soutěži? Já to vím a povím Vám to.

 

Při vstupu do baru vás, přátelé, okamžitě zaujmou prsa a kožíšek. Ale to bychom přeskakovali…

Vcházím dovnitř, zatemněná okna. Otrok s obojkem a pásem cudnosti mi vybraně otevírá dveře. Do očí nepohlédne. Po obdržení zlaté obálky se jménem se vracím zpět k prsům a kožešince překrásné ženy. Usměje se a naznačí mi cestu. Mé kroky prozíravě střeží bodyguard se samopalem.
Směřuji dále do útrob místnosti a otrokyně s roztomilou zástěrkou mi v nejisté pokloně nabízí skleničku šampusu. Nic jiného její tělo nezakrývá. Přebírám nápoj a seznamuji se s dalšími pány a dámami v tomto útulně zařízeném prostoru.

Jsem tu mezi posledními, když tu slyším drncání koleček. Mým směrem se žene očividný mafián. Spánek mu zdobí tetování, oděn je v černé. Mává rukama a tiše sděluje: „Vážení, jak jistě chápete, kovový obojek by při letištní kontrole neprošel přes odbavení, takže jsem jej musel ponechat doma. Máte tu nějaký, který bych pro svého otroka mohl zapůjčit?“

Všude se pohybují čubky, otroci a jejich majitelé.  Zaujme mě komoda, na ní vystavený zlatý pohár a pod ním nejnovější model rákosky od Bugshopu. Pohár je určen pro vítěze spankové soutěže. Tahle místnost je zajímavější. Cítím tu vůni nahoty, napětí, strachu a vášně. Uprostřed na koberci stojí nábytek určený k soutěži a příležitostnému týrání otroků dle libosti majitelů.

„Jak se Vám daří obchody v Tichomoří?“
„Uhni stranou a dones mi pití, no dělej!“

„Pane Řezgele, Váš otrok na mě kouká?!“ „No, tak nebude,“ a prudkým pohybem otáčí znetvořenou tvář ženské. „O to nejde, ale jak si to mohl dovolit?!“

„Nehýbej se, ohni se tady, no šup. A ty si klekni!“ Vidím první výchovné trestání. Dále v rohu sedí červenovláska, ani nedutá, oči sklopené. „Tak je hodná, a teď mi…“

…

Atmosféra mě pohlcovala, sem tam se mihl stín fotografa, který hbitě fotil celou scénu, nikomu nepřekážel, nikoho nerušil. Žádný obličej nebyl vyfocen. A spanková soutěž? Trpěli všichni. A jak krásně! Řev, smích i pláč pronikaly do stěn podniku. Hudba hrála a otroci se snažili být těmi nejlepšími pro své pány. Vydrželi mnoho, někteří za své hranice. Sem tam krvavé zranění, ale vykoupené následnou hrdostí.

Celý večer mě provázel pocit, že nás někdo sleduje, a přitom oči otroků se s našimi nikdy nepotkaly. A proč by se ostatní obchodníci, šlechta a vybraná společnost zajímali o to, co děláme? Bylo zvláštní, že pan M. nedorazil osobně. Jeden z jeho otroků však pouštěl nahrávky s jeho hlasem, z nichž tuhle krev v žilách. Selekce? Budu moci dorazit i příště?

Chci vám ještě říci, že nejsem příliš dobrý obchodník, mé peníze byly vsazeny na otroka, co soutěž prohrál, a zbytek padl za čubku s ocáskem. Aby mi naleštila boty s vyšpuleným zadkem, shořelo celé mé jmění. Byl zde však jeden, který po sečtení svého bohatství obdržel tu nádhernou cenu od Bugshopu.

Aby tu nebyl jen řev, násilí a všudypřítomné ponížení těch pod námi, doprovázelo celý večer několik uměleckých vystoupení. Poezie, zpěv a hra na housle. Pěkně si je vycvičili… A to jídlo, to bylo skvělé. Snad projdu selekcí pana M. a na toto dekadentní místo znovu zavítám.

 

Autorem článku je: A. P.

Fotogalerii z akce najdete na: http://pisklata.cz/galerie-spolecnost-lepsich-lidi-vysoka-hra/