Hlasitý chladný smích, který zní nocí do dáli. Poháry z broušeného skla cinkají o sebe. Krev, kterou obsahují, byla pečlivě vybírána – ženich s nevěstou se svatebčanům rozhodli dopřát to nejlepší. Další vybrané ročníky přípitkové tekutiny čekají ve sporém odění na svůj čas. Nevěsta zamilovaně hledí na ženicha a přemýšlí o významu slova věčnost. Zhýralí služebníci Noci kují pikle skrze důvtipnou společenskou konverzaci, jiní se baví týráním smrtelníků. Až se opijí krví a mocí, hostina se zvrhne v bohémský rituál, další prostopášnost, kterou nemrtví dovedou halit do nočního hedvábí tak umně…

Staňte se na jednu noc mocnými upíry z tajemného zámku zahaleného v mlze. Pronikněte k samým kořenům tajemství upířích pánů a princezen, k jejich slastem a slabostem. Přičichněte k moci, která voní omamnými parami pulsující krve, a zjistěte, jak nekonečná je lidská bezvýznamnost.

Můžete zůstat také ve své lidské kůži, abyste posloužili jako zdroj rudého vína večerní společnosti.

Dresscode: oblečte se tak, jak má vypadat mladý gentleman a krásná upíří lady.
Pánové obleky, fráčky, klobouky a cylindry, vycházkové hole.
Dámy korzety, podvazky, volánky a krajky, oděvy sametové, brokátové, tylové a hedvábné.

Explicita: střední plus



Vzácní hosté, sňatek dvou dětí noci je zároveň výzvou poezii půlnočních písní, aby zazněla dle libosti jejich sluchu. Hovoříme-li o nástroji ušlechtilém, který svými táhlými tóny dovede opěvovat něžnost dvou temných duší, ale i oplakávat nebeský blankyt, který nikomu z nás už nebude dáno spatřit, pak přirozeně hovoříme o houslích. To smyčec rozezní struny oné slavné noci.

„Listen to them, the children of the Night. What music they make!“ 
Bram Stoker, Dracula, 1897

Pro potěchu srdce, až závoj času zastře vzpomínky na jedinečný večer, jsme zařídili fotografa. Jeho práce bude nanejvýš diskrétní – vaše nadzemské tváře nebudou cíleně foceny, a pokud se vyskytnou, znehodnotíme je, aby naše tajemství zůstalo věčně zakryto.
Pokud se vám i přesto taková možnost příčí, zpravte nás o tom, a každá zvěst o vaší účasti bude záhy zapomenuta.

 

„Staniž se měsícem mé noci
A sviť na cestu mé temné touhy,
Mé noční slunce, má lásko.“

„Buď sluncem mé půlnoci,
Mou krví. Sic zbude jen pouhý
Stín bytí ze mě, má lásko.“

Zpěvy nočních ptáků na našich rtech
Oznamují světu a všemu na něm:
Sametovou stužkou si svážeme dlaně
Svážeme věčnost těch
co se milují.

Zpětné ohlédnutí:

O účast na svatební hostině byl od počátku veliký zájem, který vyfiltroval velice zajímavou skupinu účastníků, mezi nimiž byli jak dlouholetí členové, tak úplní nováčci – a především až překvapivé množství dam. Společně však vytvořili úžasný vír temné, dekadentní energie, který zcela ovládl akci a prostor změnil na jeden velký hrací koutek. Zdá se, že zrození ve svitu měsíce vrhá stíny nejen na města a hřbitovní zdi, ale i na duše jeho nemrtvých dítek…