Kapky deště dopadají na pozoruhodně krásnou tvář, ale její majitelka necítí ani jejich chlad, ani jejich vlhkost. V neutěšeném bezčasí, kde je každá noc pouhým odlitkem té předchozí, kolem bezesných tváří překotně ubíhají staletí tak, jako běží srnčata o život v úprku před dravcem. Kolik času uplyne pro smrtné milence, než se rozvine srdce upíří nevěsty jako poupě a rozvoní se pro svého ženicha?

Sto let je tomu, kdy upírala své krásné oči na chladnou tvář svého nastávajícího. Čas kolem jejich tváří proletěl, aniž by se jich dotkl.
Pro jejich syna ale zatím čas ještě má svůj smysl, a dokonce je i příslibem. Příslibem velkého světa, který se pro něj každou noc otevírá, příslibem téměř neomezených možností, příslibem nepoznaných sladkých tajemství.
Brzy mu jeho matka ukáže nejdůmyslnější tajemství, které před ním doposud skrývala – tajemství lásky.

Na počest svého syna a k jeho cti nyní matka s otcem pořádají banket, na který se sjedou nejvznešenější a nejkrásnější princezny, toužící se ucházet
o jeho srdce.
Banket ale nezaplní jen nedočkavé dcery noci, jejichž oči se sotva otevřely, mžourajíc na krásu nočních květů. Objeví se i mnoho vznešených, pro které je čas komoditou; mnoho velkých, jejichž prázdnotu plní jen rozmar a hra. Mnoho tváří mají duše pokřivené temnotou – staří upíři, kteří tu jsou snad od počátku času. Nejsou ale jediní, kteří spřádají pavučiny intrik a lží, mezi hosty se najdou i ambiciózní nižší upíři odhodlaní lapit své šance.
A dokonce někteří, kteří jsou stále naživu.

Krev v zlatých číších, vůně bělostné pokožky, tep krve v žíle. Chuť, hlad a touha v očích těch, kteří jen slouží jako rozmar a potrava. Kolik zhýralosti
a dekadence dokáže skrýt jediná noc?